Ačkoliv máme prvního aprílovýho dubna,na žádné vtípky teď momentálně nemám vůbec náladu,protože z nosu mi kape jak z vodovodního kohoutku a kašlu jako starej chlap.Ale i přesto,že jsem tak strašně nemohoucí,jsem se KONEČNĚ! rozhodla poprvé v tomto roce napsat.Je to se mnou možné? 3 měsíce jsem na to všechno opět házela bobek.Strašně ráda bych vám chtěla zaručit,že tahle situace se už nebude opakovat,nicméně víte stejně dobře jako já,že by to byl opět jen jakýsi výkřik do vzduchoprázdna.Zkrátka,jako byste mě neznali;).Moc ráda bych ale články přidávala častěji a ještě více bych byla ráda,kdybych se přiměla k vám na web aspoň jednou za ten týden dolízt.Bylo by to fajn.

Půlku druháku mám úspěšně za sebou.A s tou úspěšností to myslím vážně,protože se mi podařilo vysloužit si to nejlepší vysvědčení,které jsem neměla ani v prváku a myslím,že takové už asi ani nikdy mít nebudu.Jinými slovy,jsem pořád ten stejný šprt ^^.Zatím to vypadá,že budu maturovat z pěti předmětů.A taky je tu bohužel velká pravděpodobnost,že můj "sen",maturovat z němčiny se nejspíš neuskuteční.Potřebuji dvouletý seminář,protože jsem v podstatě začátečník a jelikož hrozí jeho nenaplnění,vypadá to,že se budu muset chtě nechtě poohlížet po něčem jiném.Jsem neuvěřitelně namíchnutá.Člověk musí maturovat kolikrát i z toho,z čeho ani nechce a když má někdo zájem,tak prostě nemůže.Vždyť já bych byla tak šťastná.Takhle to vypadá,že si k semniáři biologie(který pro budoucí přijetí na VŠ budu potřebovat) budu muset vzít semniář z něčeho,z čeho snad ani maturovat nebudu,a ještě dvouletý.Prostě učiněná spravedlnost.

Jsem více jak na devadesát procent rozhodnutá zkusit psychologii,pokud tedy udělám tu maturitu;D. Vím,že by to byla práce,která by mě skutečně naplňovala a studovala bych tnehle obor s potěšením,nicméně se obávám,že na ni se stejně nedostanu,protože mezi počtem uchazečů a počtem přijatých je setsakramentskej rozdíl.Pak je tu však ještě možnost jít na pedagogiku a tu psychologii přibrat k tomu.I když to není to,co já chci...

No,uvidíme.Mám ještě dva roky na rozmyšlenou.Ovšem věc,kterou jsem si už víceméně rozmyslela je ta,kam se budu v budoucnu hlásit.

Nikdy mě nenapadlo uvažovat,že bych chtěla jít třeba do Prahy.Ne.Malovala jsem si to tak,že pěkně,až dodělám gympl,budu se hlásit na Palackého v Olomouci nebo na Masarykovu v Brně a domov budu mít "za rohem".

Nechci tvrdit,že jedním z těch důvodů,proč jsem se takto rozhodla,není on.Kdyby on nepřišel s tím,že si podává všechny přihlášky do Čech,nikdy by mě nic takového nenapadlo.Ale on to udělal...

Nevím,nakolik má cenu se tu rozepisovat o podrobnostech.Přece jenom,zavítat sem může prakticky kdokoliv.Mám štěstí,že nejsem zas až tak profláklá;)).Nikdy bych se na něj kvůli tomu nemohla zlobit.Ne,tohle se nedělá.Tohle je každého svobodné rozhodnutí.Nehledě na to,že člověk by se měl dívat do budoucnosti.To je samozřejmnost.Já mohu pouze říct,že je mi to...líto,nebo tak něco.Něco mi říká,že kdyby to záleželo na mně,bylo by to jinak.Jenže to tak není.Je tu ještě spousta lidí,pro které je stejně tak důležitý,jako pro mě.Ty první dny po jeho rozhodnutí byly...škaredý.Bolavý.Citlivý.Při slově ,,Praha",se mi zvedal žaludek,dělal knedlík v krku a po tvářích mi stékaly slzy jak hrachy.Když víte,že se blíží něco nepříjemného a vy s tím nemůžete nic dělat.Jen čekáte,až to přijde.No,a právě tehdy jsem se rozhodla.Pomyslela jsem si ,,dyť ty tam skončíš taky..."

Pořád se bojím.Toho,co přijde.Ale nebylo by to slabošství,vzdát se předem?

Je to na dva roky.Možná.Však on se osud v pravou chvíli ukáže.A já se rozhodla,že budu bojovat.Kdyby to byl kdokoliv jiný.Jenomže já vím,že zrovna on mi za to prostě stojí...

roztomilý domácí mazlíček a nespočet deníků.

HUNGER GAMES! hloupě jsem se domnívala,že po "Twilight mánii" před třemi lety,mě už nikdy nic tak neohromí.tyhle příběhy mě prostě odzbrojily (,,Peetoooo!!!")

A spousta dalších věcí spojených s Vánocemi.Opožděně bych vám chtěla popřát alespoň zbytek příjemně strávených svátků a možná už by bylo vhodné předem popřát i hodně štěstí do toho nového roku.Myslím,že spousta z nás jej bude potřebovat.Doufám,že vám Ježouch udělal radost,ať už kdejakou hloupostí nebo třeba nějakou pěknou bankovkou.Letošní Štědrý den byl moc fajn.Krom toho,že jsme si s rodiči klasicky rozdali dárky a večer po večeři jsme strávili u televize s Popelkou a Pelíšky,dopoledne za mnou přijel Blonďák v tom svém mrňavém,žlutém autíčku.Dostal ode mě CDčko Velvet Underground se žlutým trásátkem,který jsem mu ještě doma pomalovala památečně fixou a měl opravdu velikou radost.Mě obdařil pyžamovejma kalhotama,tmavě modrejma s drobnými bílými hvězdičkami,který si musím asi tak třikrát ohrnout,abych je netahala po zemi.Jsou nehorázně pohodlný.A také mi dal šneka.Plyšového,měkkoučkého,s obrovskýma zelenýma očima.Když jsem ho z toho vánočního papíru vybalila,zapištěla jsem jak malá:D.Jo,říkala to moje Mutti.Když jsem bývala ještě škvrně,prý jsem vždycky po rozbalení každého dárku vřískala radostí.Asi se k tomu zase vrátím,je to totiž celekem fajn.

Na První svátek vánoční už nálada ovšem značně poklesla.Ve skutečnosti jsem usoudila,že tohle jsou snad ty nejsmutnější Vánoce,které jsem když zažila.Nikdy se nestalo,abych se dověděla o Vánocích nějakou špatnou zprávu. A že tahle byla sakra špatná.Člověk,na kterém mi záleží,je na tom momentálně už lépe,než tomu bylo o Štědrém večeru,stále však není tak úplně jisté,zda bude někdy schopen používat svoje nohy.Ten večer nám s Blonďákem bylo dost bídně.

Ale ono zase stejně jednou to slunko vysvitne a my se zase budeme vyhřívat:).

Hádám,že tohle je za poslední dobu jeden z nejkratších článků nebo se mýlím? Už je to však opravdu všechno.Mějte se krásně,pravděpodobně už je tohle poslední článek letošního roku.Zítra časně ráno půjdu s Mutti do práce (dobrovolně),pak si do města pojedu vybrat nějaké ucházející zimní kozačky (moje oblíbené už asi nechtějí nadále oblíbenými býti,dělají mi puchýře,hrubě mě urazily a ještě si dovolují ztrácet zipy,takže pápá,děvčata),večer nastane balení a v pátek před Silvestrem "hurá" na vlak do Prahy.Už teď jsem nervózní.Spousta lidí,cizí lidi,divní lidi,Bože,lidi.

Ještě perníček na cestu.

Kdo by je neměl rád? Já se po nich můžu prostě utlouct.

♥.

Ale tohle je zlé,věru zlé.Myslím,že spousta z vás si už jakž takž zvykla,že článek píšu tak zhruba jednou za měsíc,ale neozvat se celý říjen? To už je vážně moc. A

bych se nějak ospravedlnila,musím říct,že toho skutečně bylo moc.Může se to zdát jako výmluva,nicméně každodenní testy člověka plně zaměstnávají,o víkendech lítáte s hlavou v oblacích a tak není divu,že to tady takto pustne.Nicméně mě samotnou to mrzí, šeredně zanedbávám totiž i vás.Tak tedy tisíc pardonů,a já se pokusím nějak začít.

No.Jak už jsem psala,testy mám naplánované snad na dva týdny dopředu,tudíž to ve škole není žádný med.Přesto ale mohu napsat,že to zvládám více než dobře,samozřejmě,když zhodnotím to,že jinak nemám čas na nic jiného;).Včera jsem ovšem pokazila svůj dosavadní skvělý prměr v indexu.Co myslíte že se stalo? Ano,test z matematiky se stal a protože Ell. v pohodě napíše že 4 děleno 2 jsou přece čtyři a protože se ještě nenaučila sem tam nějaké to znamínko nepřehlížet,je z toho taková sexy břichatá trojka.Ale proč kvůli tomu brečet,že? Nene,to už je větším důvodem to,že náš ročník asi na 90% čeká maturita z povinných šesti předmětů.Pecka.Přála bych vám vidět,jak se celá naše třída tvářila,když jsme se tu "skvělou novinku" dozvěděli.Sdílím názor s Kačkou,která sedí hned o jednu lavici za mnou. "Paní profesorko,můžu vám něco říct? Je to v p****i." Nejhorší je,že vlastně ani pořádně nevím,co za další dva předměty si vybrat,byla jsem rozhodnutá maturovat z češtiny,angličtiny němčiny a základů společenských věd,ale teď? Jelikož jsem téměř skoro rozhodnutá jít na psychologii,zjistila jsem,že se mi bude hodit biologie,z důvodů znalostí lidského těla,navíc mě i baví,ale ten šestý? Vážně nevím.S biologií se vám krásně pojí chemie,ovšem já si nejsem tak úplně jistá,zda bych ji zvládla.K dějepisu nemám vypěstovaný nijak vřelý vztah,takže to vidím na zeměpis.Rozhodně ale nejsem z této situace vůbec nadšená.Ke škole by to možná mohlo stačit.Jo,měli jsme Halloween,minulý týden před prázdninami.Jako tradičně jsme provázeli mrňátka ze základek po různých aktivitách,aby si domů mohli odnést aspoň nějaké lízátko,i když myslím,že potom,co viděli Zuzku s nožem v hlavě (samozřejmě,že to byla jen čelenka...),si možná odnesli i jeden nevšední zážitek,protože vypadala dost věrohodně.Minulý rok jsem šla za čarodějnici a protože jsem nechtěla jít za to samé i tneto rok,oplakala jsem svou úžasnou bílou košili,nacákala na ni temperky,rozstříhala starou sukni od mutti a ve druhý den na školních záchodech jsem se pořádně zmalovala,udělala se ještě více bělejší než jsem a vydávala se za upíra.Den předtím jsme ještě se spolužačkou sháněly umělé zuby,prolezly jsme nespočet obchodů,byly se ptát i v trafice!,protože jsme byly už naprosto zoufalé,načež mi pak večer psala,že u nich doma v Mohelnici dobře pořídila.Druhý den,když jsem si ty tesáky chtěla nacpat do pusy,zjistila jsem,že se mi tam jaksi téměř nevlezou,tak je tu mám vystavené v poličce mezi knížkami aspoň na památku.Ty Halloweeny by mohly bývat častěji,jen nevím,kde bych pořád vymýšlela nějaké nové nápady.Jsem zvědavá,za co půjdu příští rok,pokud se tedy budu moci zúčastnit.Viděla bych to na nějakou lesní žínku:)).

Nevím,zda vám něco říkají Erasure,ale 15.listopadu na ně s Mutti jedu do Prahy. Tahle synth-popová dvojka je totiž její dávná pubertální vášeň,která jí,dá se říct,přetrvala vedle Depešáku a Pet Shop Boys a Queenů až dodnes a jelikož mě na nich tak trošku odkojila,znám v podstatě všechny jejich písničky,aniž bych chtěla,téměř nazpaměť,pojedu s ní.Navíc si vážně nemůžu nechat ujít to,jak maminka uvidí svoje dávné idoly téměř po dvaceti letech poprvé naživo.Už teď se těší jako malá.Strašně mi to připomíná tu dobu,kdy jsem minulý rok měla jet na Tokiáče.Taky jsem se nemohla dočkat.A v březnu už to budou dva roky...

S Blonďáčkem to bude za čtyři dny 11.měsíců.Vlastně to teď na konci října byl už rok,co se známe.Děláme si z toho legraci,možná už by jsme se měli rozejít;).Jen se nám zatím do toho ještě nechce.Doufám,že tento hloupej nápad odložíme na dobu neurčitou.Ještě bych s ním chtěla hodněkrát jít do toho parku,tak jako tomu bylo tenkrát v prosinci,nebo třeba včera.Bylo tam nádherně.Všude to spadané javorové listí,v červených a žlutých barvách,pošmourná obloha a mezi tím vším ty jeho zelené oči.Jeden další z té neuvěřitelné spousty krásných dnů.Čím více se ten prosinec blíží,tím víc mě to nutí vzpomínat na ten loňský.Peroxid už mu skoro odrostl,má téměř svou přírodní blonďatou barvu vlasů.Možná se mi trošku i po tom brunetovi stýská,hnědá mu slušela.Ale stejně,vždyť jsou to jen vlasy:).

A na závěr se musím pochlubit,že mám konečně pejska.Minulý pátek pro něj rodiče jeli do Prostějova.Ve skutečnosti to vypadalo bledě,měli jsme vyhlédnuto několik inzerátů,ale vždycky,když jsme zavolali, měli už prodáno.No a právě Blonďák našel nějakých pět 3 měsíčních štěňátek,za přijatelnou cenu,a ještě to jsou naprostá ňuňata,takže částečně i díky němu mám konečně tu vytouženou společnost.Čekala jsem nějakého malého bobka,přesně takového,jakého jsem viděla na těch fotkách,ovšem z auta vyskočil 13-ti a půl kilový hafan,respektive hafanice.Je to německý krátkosrstý ohař a jmenuje se Bora.Měla to jméno už předepsáno v papírech.Chtěla jsem ji pojmenovat Jolene,ale to doma jaksi neprošlo,tudíž jí zůstalo to původní,nicméně se k ní hodí.

Zatím nemám žádnou lepší fotku,je celkem těžké ji nějak pěkně vyblejsknout,lítá jako pometlo.Ale je úžasná.

♥.