Březen 2010

his smile is everythin',what i need

17. března 2010 v 21:30 | Elisss |  Moody Status
tragedy-or-comedy.blog.cz
. everything what you need to save your existence.his smile.
Skvělá pondělní noc měla samozřejmě i dohru.:/
Mělo mě hned napadnout,že se to stane.A já se naivně domnívala,jak jsem silná...
Zvláštní je,že se to stalo až dnes.Jak jsem ale později doznala,když jsem si dnešní situaci srovnávala v hlavě,bylo to prostě úplně jasný.V úterý jsem domuů celá utahaná a plná zážitků přijela ve čtyři hodiny,dala jsem si sprchu a zalehla jsem do postele,prohlížejíc si zasněně ty rozmazaný fotky,který jsem si vyfotila "na památku",usnula jako dřevo a o tři čtvrtě na sedm mě musel spolubydlící vzbudit,protože bych jinak spala samozřejmě dál.Prostě se mi pondělí a úterý slilo v jeden výjimečný,delší den a já tak ráno ještě poslouchala Humanoida a i když nevyspaná a trochu smutná,vyrazila jsem prostě ven za povinnostma.
Teprve dnes,při cestě do školy,jsem měla čas přemýšlet víc než obvykle.Všechno se mi to rozleželo v hlavě.Už včera jsem ulehala se slzami v očích.Dnes ve škole jsem ale ztropila v šatně hotový Boom.Moje nálada byla jednoduše mizerná.Stačila však jen jedna pitomost ( vypadalo to,že spolužačka mi prostě nedonese sešit,jelikož si pěkně zůstala doma-stejně nakonce přišla:D...) a já už jsem neměla sílu dál odolávat.Prostě jsem kopla do skříňky a nato se sesunula s obličejem v dlaních po radiátoru k zemi.Jedné to přišlo jako ohromná sranda,zatímco druhá se dožadovala vysvětlení.Alů,která se mě ještě před chvílí ptala "jakej byl Tom?",byla v tu chvíli nejblíž a navíc mohu s klidem říct,že ona je jeden z mála lidí,kterým v mojí třídě doopravdy důvěřuji. (neměla jsem v plánu to někdy říkat,ale kdybych byla homosexuál,za partenerku bych si bezpodmínečně vybrala právě moji Alču:D.mám ji ráda,je to taková moje víla^^..xD.)Takže ten můj-ano,přiznej to,Ell-příšernej,hysterickej pláč schytala ona.Taky jsem jí to později chtěla nějak vynahradit,rozdělila jsem se s ní teda o svačinu;).Všichni na mě civěli s otevřenou pusou,někdo vůbec nevěděl o co jde,jiní zase až moc dobře.Každopádně,kdosi tam zařval "ježiš Veru,no tak,za tři roky přijedou zas" a já měla sto chutí všem nakopat zadek.Bylo to opravdu povzbuzující...
Třídní evidentně nechápal,proč mám tak šíleně červený oči,ale kupodivu se,jako tomu po většinou u téhle osoby bývá,nestaral.Stejně nevím,co bych mu mohla dát na vysvětlenou. "Jo,pane učiteli,jsem naprostý magor,kolem kterého prošlo štěstí a on jej nedokázal chytit pořádně za pačesy..."
Odpoledne jsem se už trochu dala do kopy,ale stejně,ještě to není dobré.Ještě stále je tam někde uvnitř ten tichý smutek.
Abych pořád nemluvila jenom o mé hloupé pokoncertní depresi,povím vám,že jsem si zašla k očnímu:D.Příští středu se stanoví termín mé návštěvy chirurga.Už jsem se o tom zmiňovala v některých předchozích článcích,nevím,jestli se pamatujete,no prostě ten sviňák,co mám zevnitř na spodním víčku (vlčí zrno,odborněji..:D) nechce zmizet a sám mě prej ani kámoš neopustí,tak ho půjdu vyříznout.Nevadí mi to...dobře,mám trošku strach,to je pochopitelné,každý den se mi nikdo jen tak v oku nerejpe,ale jsem ráda,že to půjde ven.Připadám si jako špatně vyvinutý kyklop,nebo prozatím jako kyklop,kterému se třetí oko klube na špatném místě.Už je tomu víc jak pět měsíců,co chodím s touhle hrůzou na obličeji a opravdu ocením,když se jí provždy zbavím.Také dostanu nové brejličky.^^ (které zase nosit nebudu,jak se znám:D.ale ne,budu..;).na čtení určitě) Právě přemýšlím,jaké si vyberu.
Nuže,dopila jsem čaj,tak pokud vám to nevadí,tenhle předlouhý článek už ukončím.:)
Jestliže i na některé jiné koncertní oběti dopadá právě teď deprese,přetrpěte to,zlatíčka.Ono bude zase líp.♥ (tepleji určitě:) prý patnáct stupňů..*yahoo*.xD)
Mám vás ráda:*:)

♥ Night ...♥

16. března 2010 v 17:49 | Elisss |  Moody Status
tragedy-or-comedy.blog.cz
Vím,že do tohoto článku nebudu schopna vměstnat všechny svoje pocity,dojmy,zážitky ze včerejšího dne.Přesto se o to chci pokusit a jenom budu doufat,že všechny moje myšlenkové pochody budete schopni vstřebat...
Jistě dokážete pochopit,jak jsem se musela cítit v neděli.Ano.Den před koncertem.Shrnula bych to do tohoto slova.Katastrofa.Ráno se mi lehce motala hlava,jedla jsem jako nezavřená,pila,přičemž jsem tedy pořád odbíhala na záchod,nebyla se mnou rozumná řeč,odpovídala jsem stručně (ano.ne.nevim.jo.možná.co?.apod.)...
Pondělí ráno.No.To bylo zajímavé.První tři hodiny,co jsem musela absolvovat ve škole jsem se pohybovala někde úplně mimo.Vnímala jsem a přesto jsem byla někde úplně jinde.Při poslední hodině (čj) jsem byla už natolik zoufalá,že jsem na papíry psala texty songů.Nejspíš jsem měla strach,že je zapomenu.Nebo mi nejspíš vážně hrabalo.
Také jsem se včera naučila jednu zásadní věc.Čekat:D
Myslím,že od včerejška to pro mě nebude problém.Čekání na koncert,čekání na vlak.Kvůli nim ale všechno...
Nechtěla bych se moc bavit o problémech s některými lidmi na koncertě,určitě o tom všichni moc dobře ví,každpoádně,jsem ještě za jednu věc ráda.Včera jsem měla pocit,že to odnesu s nachlazenýma ledvinama,ale kupodivu mě vůbec nebolí.Stal se zázrak....
V mém "terapeutickém deníku",jsem dotyčného prosila,aby ten den byl nezapomenutelný,aby se nepokazil a abychom si to užili.Slovo zklamání prostě nemělo být vůbec namístě.
A zdá se,že dotyčný se rozhodl mému přání vyhovět,protože včerejšek se slovy ani popsat nedá.Všichni čtyři byli úžasní,samozřejmě však,že nejvíce uchvácená jsem byla z Toma a ještě více potom samozřejmě z B.Myslela jsem,že dnes nebudu moct vůbec mluvit,že na tu pitomou olympiádu nebudu moct ani vstát,ale zvládla jsem to.A také byla po včerejším hladovění vůbec schopna něco konečně dostat do úst.Včera to byly za celý den jen dva anglické rohlíky,které jsem si dala na snídani a to bylo vše.Můj žaludek totiž odmítal.
Zmítá se ve mně několik tisíců emocí.Je mi strašně fajn a zároveň mám strach,že za chvíli na mě dolehne ta tolik mě podobná deprese.Už dnes při cestě vlakem mi do očí vhrkly slzy.No řekněte.Jeden den je člověk na koncertě a druhý už jeden na nějakou pitomou soutěž.Nechci vidět zítřejší nástup do školy.Obrečím to.
Tomovo čůrání a Billovo "papa" patří mezi ty jehezčí zážitky:D^^
Tak ráda bych si to zopakovala.Hned teď....
Snad někdy příště.Určitě...

sun.^▬^

6. března 2010 v 14:08 | Elisss |  Moody Status

Nerada bych to zakřikla,ale nejspíše se stal zázrak.A funguje už zhruba jakž takž možná čtyři dny,ne-li více a já jsem se tedy rozhodla dál neotálet a napsat vám ^[^
Avšak popravdě,psaní článků mi zase až tolik nechybělo.Ale teď,když opět po několika dnech píšu,cítím,že se do toho začínám zase pomaloučku,pěkně pozvolna,dostávat...:)
uf.tento týden...jak bych to řekla.nic není ničím výjimečné a já se spíš těmi dny snažím tak pěkně pozvolna prokousávat.sice včerejšek jsem strávila v přítomnosti mých kamarádek (moje kamarádka dovršila patnácti,tudíž jistojistě chápete,jak významná událost to je;) a společně s kolegyní Gubi-takový vyžlátko,co zbožňuje nákupy,modeling,chtělo by být kadeřnicí,dělá mu problémy vyslovovat dlouhá,náročná slova-technologie,sofistikovaný,je toho víc...- a je to to nejpotrhlejší stvoření,co jsem kdy viděla- jsme ve čtvrtek pekly perník:D...ale oslavenkyni chutnal.:)...tohle bylo však nejspíš to jediné mimořádné,protože už více jak dvy týdny se nemůžu soustředit na nic jiného než na ten...

koncert.15.3.už jen 9 (?já nemumím pořádně počítat,ale myslím,že je to tak.) dní.říkám si,že mi v cestě za splněním jednoho,toho jednoho z nejsilnějších přání,stojí už jenom jeden pouhý šeredný týden ve škole.na tohle se momentálně upínám.jistě mě pochopíte,když se k téhle události nebudu nějak blíže vyjadřovat,protože ani nevím,jak všechno to,co cítím,pořádně popsat.počkejte si na příští neděli.to už svoje myšlenky nebudu schopna držet na uzdě a tak se tady budu muset pořádně vyzpovídat,jinak bych se toho pondělka nejspíše ani nemusela dožít.:D
OK,tohle malé,drobné ke koncertu.Pochubím se vám takovou maličkostí,začala jsem číst Harryho Pottera:D. (je mi 14,ale tohle bylo taky jedno z mých přání,abyste věděli:D...) a strašně se mi to líbí:) Přijde mi to jako taková krásná,milá pohádka,kde se fanzatii meze nekladou a ta knížka mě naplňuje čímsi zvláštně radostným.Myslím si však,že tohle zdání bude s každým přečtením dalšího dílu postupně odeznívat,přece jenom,nesmíme zapomenout,že v sedmém díle už je z Harryho velký kluk...^^.Ale jak už jsem řekla,mám ráda pohádky.A tohle je vážně pohádka kvalitní.Společně s touhle knížkou mám ještě stále jaksi rozečtenou Jane Austenovou a jej Rozum a Cit (nemohu se zatím ubránit pocitu,že Pýcha a Předsudek se mi zdá o krapet lepší,ale možná,že po dočtení knihy změním názor) a z knihovny jsem si vypůjčila Scarlett od Cathy Cassidy,kterou mám někde doma zabambušenou v krabicích na půdě a když jsem ji uviděla v té polici,neodolala jsem a řekla si,že by nemuselo být špatné přečíst si ji asi po dvou letech znova.Toť ke knížkám,mé vášni a postupme k další vášni (? těžko říct,zda-li je tohle slovo to pravé kokosové...) a tou je cvičení.K tomu řeknu jenom jedno.Držím se,Lidičky,a nesmím polevit.:) Sic drobné,přece jenom ale nějaké výsledky zpozorovávám a stojí za to.
Tohle je pro dnešek asi vše.(vida,jak mě to bušení do té klávesnice baví):D
Přijde nám návštěva (nic mimořádného,pouze prarodiče a teta,která mi závidí moje poprsí,znepokojivě se po mně neustále dívá a já jí to mám tak nějak pořád za zlé),takže bych se měla trochu připravit,upravit.:)
Ellí,co vás má všechny moc ráda^♣^ ♥


TOPlist