Květen 2010


i don't give it.i don't give it...xD

15. května 2010 v 11:51 | Elisss |  Moody Status

Take me on the floor tadadaptatadadada...

tragedy-or-comedy.blog.cz
ukamenujte mě,ukamenujte mě a ukamenujte mě...
 poslední článek někdy ke konci dubna.kolikátého je dnes? patnáctého...května.
dva měsíce od onoho osudného dne,který mi převrátil život naruby a já jsem se stala definitivně Tokiozávislou.je však víkend (otřesně škaredý :[...) a já se nesmím depresím poddat úplně.I když...ne,že bych měla náladu kdovíjak dobrou.Odřekla jsem sčuch s kamarádkou,dnešní den si budu dopřávat relax v podobě vysedávání před monitorem,posloucháním muziky,škrábáním do deníku a skoro po měsíci si zase pořádně zacvičím.Do odjezdu na Krétu mi zbývá ubohý,pouhopouhý měsíc,abych ze sebou opravdu mohla něco udělat.Po incidentu s čokoládou,který se mi stal asi před týdnem,dvěma,jsem s ní definitivně skoncovala,alespoň s mléčnou určitě (za oteklý horní ret,jako kdybych do něj dostala žihadlo od nějaké pořádně nakrknuté vosy mi to nestojí.pubertální pupínky jsou pubertální pupínky,no:D.a já s nimi svádím ustavičný boj.)...takže,žádná tabulka.čokoládová.možná málá...e...ne.žádná.
co napsat? těším se na prázdniny:D.opakuju to pořád,ale když ona je to pravda pravdoucí.zároveň,bohužel,jsem se dozvěděla minulý týden,kdy jsem si vyšla s mojí kámoškou Nikki ven,že její ctihodný bratranec se mnou s nějvětší pravděpodobností bude chodit do stejné třídy.šok,zástava srdce a moje afektované "CO?"...musela jsem na tuhle skutečnost myslet celý víkend a pěkně jsem se užírala.ještě ted,když na něj myslím,naskakuje mi husí kůže a chce se mi prskat jako to dělá moje kočka (která má mimochodem pěkné bříško.( chudinka malá,ten hnusný,macatý a olezlý černý kocour moji Sisi vážně zbouch...)
Milý "ďaněk" je z tohotu fakt asi stejně nadšený jako já.Není divu.Myslím,že už jsem něco o něm nastínila v jednom z mých dřívějších článků,tu konkrétně . Nemohu se vj heo přítomnosti soustředit,nemohu se na něj normálně,s klidem dívat,nemohu se s ním bavit,protože bavit se s ním už asi víc jak tři roky "pod mou úroveň"...je to příšerně složité,kdybych chtěla vysvětlit hned teď,v tomto článku,proč všechna ta zášť,byla bych tu dlouho a nejsem si jistá,jestli byste to vůbec pochopili,zkrátka,jsme rozhádaní kvůli jedné trapné pitomosti z dětství a ńějak jsme stále ještě nezakopali válečnou sekeru.Jestli však nastoupíme doopravdy začátkem nového roku dostejné třídy,myslím,že to bude potřeba.A s největší pravděpodobností to udělám asi já.nebo tu zbývá ještě za možnost,že budu každý den sedět v lavici,budu dělat,jako by tam vůbec nebyl a tak dále,což se mi zdá velice komplikované a vlastně tak trochu i nereálné,když na něj stejně vždycky musím civět (teď už tedy se snažím spíš necivět...tři roky se o to snažím...).V mé hlavě se začaly opravdu rychle utvářet jakési katastrofické scénáře,kdy do naší třídy přijdu,všichni na mě budou vejrat s výrazem největší znechucenosti,já se začnu červenat a v momentě,kdy dosednu na židli zjistím,že se mi velká růžová žvýkačka přilepila na zadek kalhot...
Ne,nebudu tu rozvádět svoje pološílené představy.D Jsem opravdu praštěná.Jé,sluníčko vysvitlo ^^:D.
Tímto článkem se vám chci omluvit za svou další milou,dvoutýdenní pauzu,která byla více než neomluvitelná (a právě proto po vás chcvi,abyste mi ji aspoň trochu omluvili...:D)

Rozpustilá Ellí^^ (vaše,samozřejmě:)


TOPlist