school.tomorrow.
Jo.Už zítra.
Uff,asi před hodinkou jsem se KONEČNĚ vrátila domů.Měla jsem tady být už asi před šesti hodinami,nicméně shodou špatných náhod (zapomněla jsem,že na náhody nevěřím) jsem doma až teď.Měla jsem v plánu napsat něco například o sobotě,což byl den,který se zařadil mezi mezi ty top z letošních prázdnin.V kostce,společně s Gábi jsem jela za kámoškama z mojí teď už ex-třídy.Na programu byla pizza ( z níž se místo jedné vyklubaly tři),nekonečné tlachání a pořádná procházka po Berouně.a taky se tam nakonec přimotal fotbal:D.Terka s Gabčou fandily tak neúnavně,že si málem vykřičely hlasivky.Nejdřív tedy jako že budou fandit domácím,tudíž při prvním gólu,který nám dal Bouzov holky začaly nadávat tak hlasitě že se po nás neotáčeli jen lidé v naší bezprostřední blízkosti,ale i hráči na hřišti:D.Hlášky by bohužel neprošly cenzurou,ale Kiki to všechno zabila tím,když začala rozebírat to,jak se asi mužům běhá,když se jim mezi nohama pořád"ta věc" pořád houpá.xDD.Řekla to trochu jinak,ale v té napínavé chvíli ticha,kdy byla penalta,to vyznělo naprosto trapně a vtipně zároveň.Nutno podotknout,že jsem si také nedobrovolně popotáhla z cigarety (já je prostě do pusy neberu...) a s tou Gabčinou jsem byla také vyfocena a následně samozřejmě zveřejněná na FB.Ano,teď mi chodí pohoršené zprávy od okolí a mě už nebaví pořád vysvětlovat,že ta hračička nebyla moje.Asi bude rovnou jednodušší,když do statusu napíšu,že jsem kuřačka:D.Ale nechci se mi...
Byl strašně divný pocit,když jsme společně s Gabčou koukaly,jak mají obě holky zbalené pěkně na hromádce cestovní tašky a batohy.Skříně prázdné,v pokoji až podezřele moc naklizeno.Možná,že až tam nám pořádně došlo,že už se toho 1.září neuvidíme.A že obě budou moc daleko od nás.
Stejně obdivuji,jak to všechno brala Kiki v klidu.Odjížěla už hned v neděli a kdybych byla na jejím místě já,nejspíš bych už dávno pošla na vyčerpání stresem nebo tak něco:D.Každý jsme jiný,ale tohle bych taky chtěla umět.Zachovat klid,být v pohodě.
Namísto toho,skoro celý týden před začátkem nového roku jsem byla už jako na trní,předvčerejškem jsem chytila naprostý záchvat smutku a po spotřebě 7 papírového kapesníku už jsem je přestala počítat.To byl opravdu hrozný den:(.Dnes už od rána mám pekelné křeče v břiše a teď,když tak píšu,zjišťuji,že je to ještě horší a když k tomu ještě přidám to,jak nehorázně škaredě a zima je,jak nenávidím muže,jak jsem naštvaná na svou doktorku a jak se bojím zítřejšího dne (zároveň těším,dvojčata mají narozeniny ♥),čtvrtkem a pátkem počínaje,je toho docela dost.
Měla bych se přestat stresovat,opravdu.Není divu,že jsem potom samý uher a kosmetička po mé návštěvě ani necítí prsty:D.
Odjíždím zítra na seznamovák a vrátím se v pátek večer,což znamená,že bohužel nebudu mít příležitost zajít po ty tři dny k vám,ani sem,ale vždyť vy to víte;).
Začněte první den v ústavu správně:)* Alespoň já se pokusím.
♥
Musím si ještě nabarvit hlavu.A taky pobalit všechny potřebné věci.A vím,že strávit v koupelně minimálně dvě hodiny se dnes stane nevyhnutelným.Uh...:D^^
vyždímala trochu hnisu (fuj,jsem nechutná,že?:D),ale zvětší části je to prý už pouze jizva,která je dosti velká.Píchla mi nějakou injekci,která by měla pomoci ji znenápadnit,přesto mě však upozornila,že už to nikdy nebude "takové,jako dřív".Jinak řečeno,ta jizvu tam mám nejspíš napořád.Na pohled by neměla být nijak nápadná (už po té první operaci to bylo mnohem lepší),na dotek tam cítit bude.Myslím,že kapitola vlčí zrno je tímhle definitivně uzavřená.Tečka.
