Duben 2011

alright.

9. dubna 2011 v 22:36 | Eillinessis |  Moody Status

Dnes a zítra také,protože jsem si na nich vypěstovala velice slušnou závislost.Chytlavé,upřímné melodie,spontánní projev,sladký úsměv Charlotte Cooper,stále energií nabitý Billy,naprosto undergroundový Josh.A v létě se mají objevit na Sázavafestu.Když jsem jako téměř každou středu seděla společně s M. na zastávce a čekala,až mi ho odveze do těch nejvzdálenějších končin ten proradný žlutý autobus,ke kterému pro změnu nechovám city vůbec žádné ( a to mám žlutou za jiných okolností ráda:D ),musela jsem se o tomto zázraku alespoň zmínit.Co mi odpověděl? ,,Já už domlouvám lístky." Ta okamžitá představa toho,že bychom opravdu jeli,byli spolu v kuse plné tři dny,od rána do večera poslouchali hudbu,devastovali si záda na karimatkách ve stanu,byli odkázaní na koupání v rybníce a pili pivo ( ! :D...) se mi více než líbí.Samozřejmě,když jsem doma nenápadně nadhodila co a jak,musela jsem se spokojit s celkem běžnou odpovědí mutti,to jest ,,Uvidíme,jo?" a tak pro jistotu nevyvozuji raději žádné závěry.Když říkám uvidíme já,ve většině případech to u mě znamená ne.U maminky? Doufejme,že pro ni má to slovo trochu jiný význam.Ovšem to,co jsem se minulý týdenmi dočetla na stránkách musicserveru,mi sebralo vítr z plachet.Myslela jsem,že je to aprílový vtípek.Paramore na Rock for People?! To přece nemůžou! :D.Nebo zjevně spíš asi ano.Nejsem si jistá,zda by mi byli ochotni rodiče dělat až natolik velkého sponzora a ještě méně si jsem jistá tím,že by mi vůbec dovolili jet na dva festivaly,když nemohu ani s pevností říct,zda budu moct jet na ten první.Co na to říct? Možná jen tak to "uvidíme".
4 měsíce,dneškem.Myslím,že je to poprvé,co se na "výročí" nevidíme.Celý tento týden byl prakticky něco na bázi půstu,odpoledne,zejména středy a pátky,kdy spolu býváme až dovečera,trávil on zkoušením,zatímco já jsem se věnovala doma svému.Asi tak po měsíci zase někde hrají.Snad tisíckrát se mi omlouval a jako kolovrátek pořád dokola opakoval,jak moc ho to mrzí a že si to o Velikonocích všechno vynahradíme.
,,Ale vždyť mně to nevadí,já to nějak přežiju."
,,Já nejspíš ne..."
Řekla bych,že zatím žíjeme,oba.Minulý víkend byl ale pěkný,jeli jsme do ZOO.Nikdy jsem je neměla příliš v lásce,místo toho,abych se kochala pohledem,jsem vždycky odcházela celá rozesmutnělá,protože mi bylo těch zvířat vždycky spíš líto,nemám moc ráda opice a jako malá jsem se jich i bála;D.Nic moc se od té doby vlastně nezměnilo,i když,s ním to bylo jiné.Poprvé v životě mě to snad i svým způsobem bavilo.A před třemi týdny u mě přespal.Překrásný víkend.Ovšem ta noc:D.Přichystala jsem mu zvlášť polštář i s peřinou,jenomže v konečném důsledku to stejně dopadlo tak,že jsme si vystačili jenom s jednou.Však pouze jen do té doby,než jsme usnuli.Uprostřed noci mě probudila zima a chlad.Ležela jsem na jednom konci matrace,schoulená do klubíčka,otočená k němu zády a bez peřiny,zatímco on ležel na úplném kraji toho druhého,taktéž ke mně otočen zády,celou peřinu přimknutou k tělu.K úplnému neštěstí měl tu druhou ještě zmuchlanou pod sebou.Nechtěla jsem ho kvůli tomu budit.Nevím,jak dlouho jsem ještě spala odkrytá,ale podruhé mě probral zvuk,když se převalil.Vzápětí na mě dopadla pokrývka. ,,Verunko ty jsi trdlo,víš to? To mi nemůžeš říct?" Nějak to nešlo.Nikdy předtím jsem si totiž nevšimla,jak mu to sluší,když spí.Ráno? Horší než paparazzi,vážně:D.
Škola? Mohlo by to být lepší,ale není to ani nejhorší.Dostala jsem svou první pětku v životě,z chemie asi před měsícem.Nejhorší je,že vlastně přesně doteď nevím,co jsem v tom testu měla špatně.Byly to příklady na výpočet koncentrace a neměla jsem s nimi vůbec žádný problém.Na tom papíře jsem měla přeškrtnuté pouze výsledky,a to bylo vše.Takže,s jedničkou na vysvědčení v tomto pololetí rozhodně nepočítám.Přidejme k tomu automaticky matematiku s fyzikou,tam jsem více než spokojená s dvojkami.Tohle pololetí nám vyměnili profesora tělocviku. "Redman" (jmenuje se Červený...) je ten nejpřísnější tělocvikář,co se týče klasifikace tohotu předmětu,a jelikož nedokážu vyšplhat tyč a házím naprosto katastrofálně (krikeťákem 14 metrů,maximálně,a to se opravdu překonávám),nemyslím si,že bych mohla dostat na konci roku výbornou.Nicméně nějaký ten měsíc nám ještě zbývá,snad si svoje dosavadní skóre budu už jen vylepšovat.Víte,co na to řeknu? Uvidíme:)).
Přitáhla jsem si včera domů od vatiho kytaru.Přes dvacet let starou,zaprášenou španělku,společně s knížkou "Přehledy akordů".Umím sice zabrnkat jen Seven Nation Army od White Stripes,ale radost mi to udělá vždycky...:).


TOPlist