Srpen 2011

sometimes we burn.

22. srpna 2011 v 19:43 | Eillienessis |  Moody Status


Už je to skoro týden,co jsem se vrátila z dovolené na Slovensku.Myslela jsem,že do konce prázdnin skejsnu doma a můj nejdelší výlet bude maximálně tam někam za nejbližší kopeček,byla jsem však vyvedena z omylu.Původně z toho mělo být Chorvatsko,ale protože jsme se potřebovali vrátit dřív,vznikl z toho narychlo spíchnutý nápad odebrat se do termálů do Štúrova.Když mi byl tenhle nápad oznámen,jenom jsem na Blonďáka vyvalila oči.Řekl to jen tak mimochodem a já vážně myslela,že si dělá srandu.Pochopte,mně se musí výlety z rodného hnízda oznamovat nejméně dva týdny dopředu,ne,že mám pouhopouhé dva dny na to,obejít všechny obchodní centra v Olomouci,abych si nakoupila pomalu celý kufr nějakého letního oblečení.Ve středu jsem tedy s mutti časně ráno vstala a vyrazily jsme na obchůzky po krámech.Bylo vskutku štěstí,že jsem se teoho dne tak dobře vyspala,protože obvykle v jedné prodejně strávím sotva deset minut a přestože nemám nic vybrané,už chci pryč.Ráda se oblékám,ale věčné převlékání v kabinkách snáším strašně těžko.Výsledkem byly dvoje žabky (a oboje jsem během dovolené zlikvidovala.fakt se mi líbily,neřezaly mě mezi prstama), dvoje plavky (v té zkušební kabince jsem strávila snad polovinu svého života) a kraťasy,bermudy,červené tričko s přecucaným netopýrem a nápisem sucker a naprosto úžasnou modro-červenou košili,což byla láska na první pohled a mutti nechtěla pochopit,že budoucí partnerské soužití s tímhle vybraným kouskem myslím naprosto vážně.Do té doby,než jsem si ji zkusila a ona uznala,že nám to spolu bude slušet.A málem jsem zapomněla ještě na jedny kalhoty.Snad později bych přidala fotky,už jsem se tady dlouho ničím nechlubila:D.Odjížděly jsme z Olomouce obě naprosto utahané.Ale bylo to hezký,strávit nějaký ten čas zase jen s ní.Jsou to výjimečné chvíle,na které potom ráda vzpomínám.
Pátek,pátek 12.8. jsem se ráno probrala s dokonalou předcestovní horečkou.Horlivě jsem balila,pobíhala domem zmeteně z koupelny přes pokoj až do obýváku sem a tam,pořád chodila na záchod,potila jsem se,poslouchala Alanis Morrisette a Pink Floidy pořád dokola a asi půl hodiny jsem si úplně zbytečně žehlila vlasy.Po cestě k M. následovala ještě zastávka v Albertu,kde jsem za zakoupení několika masových konzerv,instantních polívek a citronové korunní obdržela obrázek Šmoulinky (asi jste už nějakou tu reklamu na ty nové Šmouly viděli),který jsem Blonďákovi jen tak mimoděk v jízdě autem věnovala a byl z něho naprosto unešený(dítě ^^). Jeli jsme šíleně nabalení,ládovali se popcornem a já,nadopovaná kinedrilem jsem někde pár kilometrů za Olomoucí na dálnici,ukolébaná hlasem Hayley,usnula.Probrala jsem se,když jsme udělali první zastávku na benzince už na Slovensku.Vřítily jsme se s jeho sestřičkou dovnitř a když jsme po horečném pátrání našly záchody,jenom nám spadla brada,protože vybírat padesát centů za to,aby si ostatní mohli teda jakože ulevit,se nám fakt zdálo docela přitažený za vlasy.Měly jsme ale štěstí,protože za stolem s kasičkou stála v ten okamžik jen prázdná židle a na desce byly položené jen brýle.Únik zpátky už tak jednoduchý nebyl. "Děvčata,co včil?"
"My vám to doneseme..."
Samozřejmě,že jsme nedonesly.
Na místo jsme dojeli asi kolem čtvrt na devět večer,ještě toho pátku.Po úmorném hledání jsme našli chatku 77 a zmohli se už jen na to,projít se po areálu.Mohla bych tu vypsat den po dni,ale věřím,že by se vám dvě sta kilometrový článek stoprocentně číst nechtěl,nehledě na to,že bych pořád psala,jak bylo vše úžasné a dokonalé.Ano,bylo to úžasné a dokonalé.Ty bazény,i tobogány (na těch bylo nedokonalé jen to,že jsem uprostřed jedné jízdy spadla z té nafukovací pneumatiky a tím pádem se tam tak trochu "zasekla" :DD.Ellina se prostě nemůže nezúčastnit kdejakého trapasu.),jízda po městě na kolečkových bruslích,sezení s ním před chatkou uprostřed trávníku a poslouchání hry na kytaru,do kterého jsem sem tam z hecu zavyla i já se sestřičkou;).Společné motání se v kuchyni u vaření pytlíkových polívek a kuřecího masa,vzájemné natírání si spálených zad (au!...) a každovečerní sezení na takové jedné naprosto rozvrzané houpačce a koukání se na hvězdy.Na první zdání vcelku romantické..Ano,bylo to romantické,ale svým způsobem to byla spíš realita v podání dvou přihlouplých romantiků.Řekli jsme si toho tolik.Budu si to vždycky pamatovat.
Stále si připadám jako nemocná,nebo tak něco.Je to jako posedlost,zmiňuji se o něm v každém článku.Téměř první,na co ráno pomyslím,je jeho hlas,oči a úsměv a se stejným pocitém usínám.Hladím věci v pokoji,které mi ho připomínají.Každý druhý song mi přináší vzpomínky,spojené s ním.Jo,a připomíná mi ho i tohle video,protože v momentě,kdy Tom promluví poprvé,slyším tu jeho parodii tím hlubokým hlasem "hmmm....pěkný křeslo.moc pěkný.asi si ho vezmu domů..."
Mm,Blonďák je teď v Praze,pravděpodobně dotáčí nebo už dotočili klip (jak se říká,"haluz") a já přemýšlím,na co se dnes večer podívám v televizi.Chce se mi fakticky smát.Taky jsem si včera pročítala některé díly Touhy. Už delší dobu přemýšlím,že bych se vrátila k psaní fan fictions a vedle toho mám v hlavě i v počítači rozepsaných několik dalších nápadů.Malovat nikdy umět nebudu,kromě flétny se pořádně nejspíš na žádný jiný hudební nástroj hrát nenaučím,ale psaní mě vždycky bavilo a naplňovalo.Otázkou je,jaká bude chuť,až se zase za pár dní vrátím do školy.Ale ten náš začátečnický počin,co jsme s moniskou vyplodily,je vždycky motivací jít dál.
A chtěla jsem se pochválit,protože jsem dnes na třetí pokus úspěšně až do konce docvičila Aerobic s Olgou Šípkovou a ani jsem u toho nevypustila duši (skoro).Je však otázkou,zda zítra nebudu hekat a prosit natt (za tou se po sto letech opět chystám ^^),aby mi namasírovala záda :D.
Tak,já si jdu uvařit čaj,přemluvím mutti,že když i ona dnes tak poctivě cvičila,může si se mnou dát ty slané tyčinky a vybereme spolu nějaký fajn film.To mi připomnělo,že jsem chtěla jít na pana Harryho Pottera.Sakriš...
♥.

"I've got a spaceship in a yard...we're only fourteen years apart..."

9. srpna 2011 v 21:20 | Eillienessis |  Moody Status
v hlavní roli Ejlíin upíří zub.
Mám za sebou jeden naprosto krásný,vyčerpávající víkend.Rodiče se odjeli rekreovat do Prahy a já s Blonďáčkem hlídala dům.Krmili jsme králíky,proháněli slepice na dvorku a zkoukli jsem nespočet filmů.Chtěla jsem mu udělat radost.Proto jsem v sobotu dopoledne začala připravovat "naprosto vyčerpávající " oběd.Rajčatovu omáčku s olivami a mletým masem.Podotýkám,že omáčku koupíte v Lidlu,maso také a všechno to jen necháte asi 20 minut dusit pod pokličkou;).Byl by to vskutku perfektní oběd,kdybych nepřesolila těstoviny a vytáhla bábovku o trochu dříve z trouby.Nicméně se do večera všechno snědlo.Otevřeli jsme melounového Berentzena,kterého jsem dostala k narozeninám od tety Káji a už měsíc ležel nedotčeně ve sklepě.Zajídali jsme ho mojí spálenou bábovkou a u toho sledovali Mechanický pomeranč.Jestli máte chuť,žaludek a nervy,zkouknout nějakou přes 30 let naprosto undergroundovou,bizardní ujetinu,podívejte se právě na tohle.I The Runaways se mu moc líbily.Upekli jsme naprosto vynikající buchtu.Jsme dobří.Učila jsem se hrát.Ne,že bych měla kdovíjakou trpělivost,s tou kytarou.F-ko je na mě ještě pořád příliš těžké.Dneškem jsem popsala další deník.Vydržel jen měsíc,byl sakramentsky tenký,ale naštěstí už mám pořízený nový.Achjo.Dneškem 8.měsíc.Příjde mi,jako bych ho znala mnohem déle.Minulý týden,na festivalu Šternberský kopec,když hráli No Name,a já byla mokrá až na kost,protože se příšerně rozpršelo,jsem si na to vzpomněla.Jak jsme spolu byli pouhopouhý čtvrtý den,padal sníh a olomoucké náměstí vonělo punčem.Jak jsem mu v tom davu neustále šlapala na nohy a ptala se Čím to je.Jo.Už je to dlouho.Jinak,Kopec byl fajn.Naprosto mě nadchli Sunshine,No Name (vzpomínky,samozřejmě) a taky Tomáš Klus.To jeho improvizování bylo úžasný.Právě se mi vybavilo,jak jsem se tam tváří v tvář ocitla jeho bývalé přítelkyni.Tohle už nikdy nechci.Ten pocit,kdy prostě nevíte,kam s očima,nevíte,jak se k tomu člověku chovat,jak se na něj tvářit.Je strašnou ironií,že když jsem na gympl přišla a všimla jsem si jí tam,upoutala mě a já o ní chtěla vědět víc.Prostě,možná jsem myslela,že bychom mohly mít něco společného.Možná to byly jen ty kostkáče a svítící růžky na hlavě,co tenkrát měla na sobě.Já nevím.Jen mi zanedlouho došlo,že i kdybych chtěla,nikdy s ní kamarádka nejspíš nebudu.Nemůžu být...
Je to divné,když jdete po chodbě a míjíte se s ní.Já vím,ona ví.Střetnete se pohledy.Nečitelnými.Mně však stejně vždycky přejede mráz po zádech.Nemůžu se zbavit pocitu,že jsem jí něco ukradla.Někoho.Přitom je však absurdní,obviňovat se z něčeho takového,protože to nikdy nebyla pravda.Jen je tam ten proradný pocit. No,toť vše,jen jsem si vzpomněla.
Blonďák přijel s nádhernou modrou polní kytičkou (není to chrpa,tu poznám:))),obrovským balením lentilek a zprávou,že v pátek balím a jedeme spolu na Slovensko.Není to k přizabití?!:D...
Zítra vyrážím do víru velkoměsta,koupit nějaké ucházející plavky,kalhoty a asi i nějaké žabky na nohy,i když zrovna tuhle obuv tak nerada nosím.Doufám,že nezapomenu něco doma.Doufám,že bude ucházející počasí.Doufám,že to budou další,nezapomenutelné zážitky....
S Denčou,příprava na Kopec.
A na tuhle fotku momentálně dělám "ťuťu ňuňu".

♥.


TOPlist