Září 2011

How I wish,how i wish you were here...

18. září 2011 v 19:22 | Eillienessis |  Moody Status


Tuhle mám ráda...

Ne,tentokrát nenapíšu,že jsem měla v plánu ozvat se už dřív,protože by to nebyla pravda.Uvažovala jsem,že bych napsala třeba 31.srpna nebo alespoň tedy toho 1.září,abych vám dala vědět o prvních pár školních postřezích a třeba napsala nějaké "všechno nejlepší" dvojčatům Kaulitzovým z TH,když už mají na krku zas o rok víc,ale nakonec byla moje lenost silnější,nehledě na to,že za ty poslední prázdninové dny se toho zas až tolik nestalo.Poslední srpnový víkend jsme s M. jeli na narozeninovou oslavu jeho kamaráda.Dohromady se nás na té jedné verandě mačkalo asi 16,17.Atmosféra tam byla úžasná,lidi také a kdyby neobletěli internetovou síť jisté fotky,na kterých jsem celá rudá,neupravená a po těch pár pivech už i lehce v náladě,bylo by to ještě lepší.Zjistili jsme,že kameny u Majka (oslavenec) na zahradě mají oči.Vážně,objímala jsem Blonďáka,když najednou vykoktal něco v tom smyslu "že ten šutrák na nás kouká".
,,Tak ho otoč.",sáhla jsem po tom šedém křemenáči a obrátila ho,ale ta druhá strana se na nás mračila ještě víc.Raději jsme ho zahodili do trávy.Pravda,zdejší kameny se na nás zrovna neusmívaly,ovšem lepší broskve,než které rostly právě tam,jsem nejedla.Velké,ne příliš měkké,lehce naoranžovělé,no mňam.Co se týče školy,už se ten každodenní koloběh pomalu rozjíždí.Zatím mám nejhorší známku jednu dvojku,vtip je ale v tom,že jsme zatím nepsali žádnou písemku z matiky nebo fyziky,většina těch známek je z němčiny,takže hádám,že brzy bude náhled do indexu rozmanitější.Můžu však říct,že už teď po těch dvou týdnech,mi to vcelku stačí.Navíc to v poslední době jde s mojí náladou trochu z kopce.Hormony zjevně pracují na plné obrátky.Vůbec se nemám ráda,každá hloupost mě okamžitě rozlítostní,takže začnu hned brečet.A to,že se mě Mutti s jejím přítelem rozhodli na dva týdny odložit k babičce,protože si vyletěli na dovolenou do Turecka,mi také vůbec nepomáhá.Ne,že bych se tu necítila dobře,pravda,momentálně se tísním v takové mrňavé nudličce,na zemi u nohou mi tu leží obrovskej kufr na kolečkách,kterej je tedy momentálně z poloviny vyprázděnej,protože všechno to oblečení,které jsem doma tak pracně žehlila,se v něm stejně za tu chvíli zas pomuchlalo a já dnes mohla píglovat nanovo.S sebou jsem si vzala jen učebnice,svůj deník,kytaru,pana Skunka (plyšák,kterého jsem M.koupila o loňských Vánocích),pak jeho slepou Kačenku na klíče (ty oči ji musím pravidelně domalovávat fixkou,chudince) a ještě žehličku na vlasy,kterou vlastně ani vůbec nevyužívám.A když mi Blonďák ve čtvrtek řekl,že v pátek nepřijde ani do školy,protože na ně opět čeká Praha,myslela jsem,že horší už to být nemůže.V týdnu jsme se viděli málo.Kolikrát mám pocit,že,je vidět se za celý den nějaké pouhé dvě minuty je snad ještě horší,než když se s ním nevidím vůbec.Nicméně nějaký čas,nebo těch pitomých pár kilometrů je nic v porovnáním s těmi chvilkami,kdy jsme spolu.O důvod víc,proč si jich vážit.A já si jich sakramentsky vážím.
Chtěla jsem chodit do tanečních,vypadalo to však,že budu bez partnera,vzhledem k tomu,že i když mi M.nasliboval,je časově vytíženej,ovšem ve čtvrtek mě překvapil náš třídní hiphoper a bavič Standa,když se mi svěřil,že nemá s kým jít a tak mi navrhl,že bychom mohli tančit spolu.Samozřejmě,že jsem mu nadšeně dala souhlas,ale teď je problém v tom,že mě už několikátý den bolí kost nad patou,nevím,bojím se,aby to nebyl nějakej záněť achillovky a nedokážu si představit,že bych se v takovém stavu pohupovala někde několik hodin v střevících.Takže to skutečně vypadá,že žádné taneční nebudou.Každopádně zítra navštívím ortopeda a uvidíme.
A ještě jsem vám chtěla ukázat tohle. Xaphoon! Kapesní saxofon,se dvěma klapkama,klasickýma dírkama jako na flétně.Nejlevnější saxofon stojí kolem 25 tisíc.Tahle hračička stojí dva.Vážně přemýšlím o vánočním dárku;).
Už třičtvrtě roku...
Tohodle mrňouska jsme našli minulý víkend ve stodole.
A takhle našlehaná byla obloha v jeden z posledních prázdninových večerů.


TOPlist