Červen 2013

I've been up in the air!

8. června 2013 v 23:43 | Eillienessis |  Moody Status

I takhle by se dal nazvat 1. článek roku 2013. Přemýšlela jsem. O tom,jak naložit s nedostatkem času i o své zákeřné lenosti a v neposlední řadě také o tom,zda má tento můj virtuální svět ještě vůbec nějaký smysl. Návštěvnost za poslední půlrok značně opadla a není divu,když se po mně slehla zem. A nejvtipnější věcí je ten slib,který jsem sem publikovala před čtyřmi měsíci. Ha-ha.Ha...
Snad přijmete mou chabou omluvu a třeba sem ještě někdy rádi zavítáte. Budu za to ráda,to mi věřte.Chybělo mi to ale.To veřejné vykecávání,vážně, a ačkoliv sem žádný článek dlouho nepřibyl, byla jsem se párkrát podívat u vás:). Komentář jsem žádný nezanechala,hodlám to však v nejbližší době napravit (snad se toho dočkáte dříve než za rok;)).).
Proboha,já vám toho chci tolik říct! Obávám se ale,že by to byla příliš dlouhá zpověď, proto se pokusím to trochu zestručnit.Podívám se,kdy jsem psala naposledy...8. září! Jejda,to znamená,že byl začátek školního roku a teď je konec. No paráda:D. Abych tedy ten svůj pomalu končící třeťák nějak shrnula.Po víkendu 8. září mě čekal jeden z nějkrušnějších týdnů v mém životě,a to v Oskavě na cyklistickém sportovním kurzu,jak jsem tenkrát psala.A že to byla výzva! Po první dni,kdy jsem ušlapala (a vážně nevím jak) minimálně 70 kiláků, jsem litovala a zároveň nechápala,že jsem tam jela dobrovolně. Nejenomže jsem neuměla ani pořádně přehazovat,ale ještě jsem kolikrát za naší skupinkou 12 lidí hezky zaostávala, čtvrteční závod do kopce se mi však celkem povedl,protože jsem se vlezla do první poloviny soutěžících a ani jednou jsem z toho kola neslezla.Takže, vlastně na sebe mohu být pyšná! A všichni víme,že zážitkům s děckama ze třídy může málo co konkurovat. Já určitě nikdy nezapomenu na to,jak jsme na raftech zmokli až na kost a v tom neuvěřitelným lijáku jeli zpátky do kempu.Ty neuvěřitelně ztěžké nohavice mých tepláků,totálně nasáklé vodou,motající se mi do řetězů,to je něco nezapomenutelného.Snad nejlepší však bylo vymýšlení jedné přisprostlé písničky o našich čtyřech profesorech,kteří s námi na tom kurzu byli.Jelikož spolu spali v chatce,nedalo nám to a bavily jsme se na jejich účet celou noc,až jsme nakonec sesmolily snad osm slok, které dohromady utvářely vlastně docela vtipný příběh s pointou.Nemám v úmyslu tu nikoho pohoršovat,proto sem nenapíšu ani refrén(hold,jsem suchar...), který je pomalu to jediné,co si z ní ještě pamatuju.Naštěstí ji má Ráďa pečlivě zapsanou velmi úhledným písmem u sebe v sešitě,takže zálohována pro příští generaci je.Kdyby jste tedy někdy nevěděli roupama coby,zkuste napsat písničku o homosexuálním vztahu svých profesorů,vřele doporučuji.Zabaví a pobaví:)). A jinak,až na koprovou omáčku (to však není vina paní kuchařky,ale mých chuťových pohárků) mi místní kuchyně velice chutnala:).
Říjen... možná by stálo zmínit se,že jsem si udělala výlet do Prahy,abych s M. navštívila Palác Akropolis a šla si poslechnout mé oblíbené Prostitutky.Měla jsem tu čest vidět je živě již podruhé a protože je to snad moje nejoblíbenější česká kapela (společně ještě s Calm Season),opravdu jsem si ten koncert užila.Byla jsem relativně blízko pódia,výhled jsem tedy měla skvělý,zpívala jsem z plných plic, sál byl krásně zaplněný,atmosféra úžasná.Jen mě trochu mrzí,že nemám ani jednu fotku,což je poněkud zvláštní, když už jsem měla hned dvojitou příliežitost.Ale já stejně s tím foťákem na koncertech nerada operuji,jednou dostaneš loktem, podruhé ti někdo šlápne na nohu a pak stejně zjistíš,že půlka snímků je mázlých;D, takže fotoaparát nechávám poslední dobou doma a ty momenty si nahrávám rovnou do hlavy.Ale nepopírám,že to není škoda,nemít ani jednu fotečku.Takže, další doporučení,tentokát týkající se hudby,určitě stojí za to poslechnout si The Prostitutes a melancholickým povahám k tomu krasosmutnění Calm Season,myslím si,že nebudete litovat:).A když už jsme u těch koncertů, tak jsem,tuším v dubnu,vyrazila ještě Na Sunshine, Niclenda a No Distance Paradise,spíše tak ze zvědavosti, do S-Klubu v Olomouci,což bylo také velice fajn. Ovšem co bude více než fajn,tak to budou 19. června,ve středu, v 19:30,v Lucerně.................................................................PARAMORE!!!
Mám opravdu radost,že po dvou letech, kdy jsme s Blonďákem chtěli tak strašně v záchvatu zamilovanosti a já nevím čeho všeho ještě :D jet na Rock for People,nejenom kvůli nim,ale i dalším interpretům, se nám jedno ze společných přání splní:). V takovém případě je foťák,tuším, naprostá nezbytnost, i kdyby tam z Hayley byl jen jeden velký oranžový flek,památka je památka. Kdoví, třeba tam někoho z vás uvidím:). RfP je letos pěkně nabušený,jak už jsem si stačila zjistit. 30 Seconds to Mars,Billy Talent,Bloc Party, Klaxons a další,mm...dala bych si.Já se ale letos bohatě spokojím s tím co mám:).Nehledě na to,že už jsem si na letošní prázdniny naplánovala následující: autoškola, příprava na zkoušky z angličtiny (FCE), čtení knížek k maturitě, zpevňování těla (ha-ha, s kyblíkem zmrzliny v ruce,když bude to léto,tedy pokud letos vůbec nějaké bude -.-) a snad alespoň nějaký ten den u vody s Blonďákem.Pokud to všechno zvládnu,budu šťastná.Prosté:).
Samozřejmě,celý rok jsem pilně studovala,podle toho také vypadal můj výpis z vysvědčení a tenhle blog.Toho pololetí mě jistojistě čeká dvojka z fyziky.Fyzika,to je základ a náš profesor,to je...člověk,kterého,snad mám tento rok poprvé a naposled.Anglická sekce dává totiž pro příští rok už fyzice,chemii i biologii pápá a předpokládám,že z matematiky ho do čtvrťáku nedostaneme ( to by mě možná ani k té maturitě nepřipustili,jak by klesla moje počtářská úroveň:D...).A když už jsme u té maturity,ačkoliv jsem si to nechtěla ještě donedávna připustit,ano, jsem už prostě starej mazák.Po prázdninách budu definitivně.Celý ten třetí ročník jé už ale takový...nasáklý,člověk cítí,že už končí legrace. V prváku a druháku vám všichni říkají ,,tím se teď nemusíte zabývat,to ještě nebudete potřebovat" a pak najednou třetí rok,příjdou přípravné semináře a ouha ,,děcka,ale to už máte dávno vědět!" . Spousta lidí tvrdí,že třetí rok na gymplu je nejhorší. Asi mají pravdu.Pak už přijde ,,jen " ta maturita.Co s tím? Budu se vás snažit pravidelně informovat,jak s tím vším válčím:).Choutky jít na psychologii mě stále ještě nepřešly,zároveň si však nedělám žádné falešné naděje.Nehledě na to,že do budoucna absolventi humanitního studia údajně nemají příliš dobré vyhlídky,ale kdo v dnešní době má,že? Takže,ještě koketuji s kombinací biologie-chemie,nejsem si však jistá,zda je to pro mě úplně to pravé ořechové.Pak mě tedy v poslední době ještě docela láká logopedie.Uvidíme.Nebo spíš já,uvidím...
Tento článek už by si nejspíš zasloužil nějak mile utnout,začíná být dlouhý a já ho píšu už skoro dvě hodiny (automatické ukládání totiž stačilo už jednou selhat;))...). Tak třeba takovou pro mě potěšující skutečností,že zítra už tomu bude dva a půl roku,kdy jsem se s M., Blonďákem (jak chcete...) procházela v parku.Přijde mi to skoro až k neuvěření.Vlastně už jsme spolu slavili třikrát Vánoce.Přijde mi to jako před chvílí,když za mnou mezi vánočními svátky přijel poprvé.Bylo to docela vtipné,znali jsme se necelý měsíc a už si dávali dárky.Ne,že bychom nechtěli,ale je jisté,že ta tradice tam sehrála také svou roli:)). V září jsem psala,jak je tento rok jiný,než ty dva předchozí.A skutečně byl. Byl jiný a nebyl jednoduchý,což jsem ani nepředpokládala,že bude.Hlavně ty první čtyři měsíce před Vánoci mi přišly až příliš kruté. Nemohla jsem si zvyknout na to,že se uvidíme o víkendu jednou za čtrnáct dní. Ve své podstatě je to dvakrát do měsíce.Někdy se poštěstí i dříve,za což jsem ráda.Ten člověk,který je tu pro vás prakticky pořád,je najednou nesmírně daleko.Jako by jsi najednou na všechno byl tak trochu sám.Mohlo by se zdát,že to má i své výhody, určitá svoboda,skutečnost,že se nemusíte ohlížet na pocity nikoho jiného a jednat sami za sebe...ale ať už jsi kdekoliv,stejně máš toho druhého u sebe,v hlavě. Přátelé tomu říkají ,,vztah na dálku" a ptají se s lítostivým pohledem ve tváři ,,a jak to zvládáte?",což vlastně ve své podstatě není nijak povzbudivé,ani jedno,ani druhé,slýchat od druhých ,,no jo,máš/máte to těžký" a všemožné odhady,kolik nám ještě zbývá času.Já vím,že je to těžký,ale to je přece život sám,není-liž pravda? Nezbývá nám nic jiného,než se s ním poprat a vyhrát:).
Nezaostávala jenom moje literární činnost,ale i ta fotografická,tudíž nemám příliš mnoho obrázků,které bych vám ukázala,navíc mám vybitý foťák,takže tyto jsou z mobilu,ale aspoň něco:).
Pondělní návštěva Vídně a Schönbrunnu.
^^...
Rozbřesk na samotě u lesa.

Příště snad o něco dřív :) ♥ !


TOPlist