Červenec 2013

"And just in case you don't know us..."

24. července 2013 v 16:03 | Eillienessis |  Piecies of Heroin

WE ! ARE! ...

Ahoj:).
Jak jsem slibovala v minulém článku,přináším ,,krátký" report z koncertu této naprosto bombastické kapely, jejíž jméno, myslím si, většina z vás dobře zná, no a pokud ne, strýček Google by vám toho mohl prozradit víc než dost. Pravda, od onoho krásného dne 19. června 2013 už uplynul více než měsíc, takže jako tradičně píšu v podstatě se zpožděním, nicméně na sebe můžu být pyšná, že jsem se na ten článek, který jsem slibovala, nevykvákla, ne? :D Tak jo, začnu.

So...

3. července 2013 v 17:56 | Eillienessis |  Moody Status
Tak. A je to tu. Již třetí den oficiálního vytouženého, zaslouženého volna.Sluníčko svítí, teploty vesele šplhají, všichni jsou z toho léta prostě v eufórii. Pravda, já to zatím zas až tak neprožívám,sama ani nevím proč. Možná mi ještě tak úplně nedošlo,že mám fakticky volno. No, ,,volno", protože jsem si v hlavě naplánovala tolik věcí,co bych chtěla stihnout, a kdybych to skutečně za ty prázdniny všechno zvládla, nevím, zda by se v takovém případě dalo vůbec mluvit o nějakém volnu. Za ten měsíc se příliš mnoho převratných změn neudálo,přesto by se něco málo našlo. Takže pěkně popořádku:
Byla jsem teda na těch Paramore,nó... ^^. Co si budeme vykládat,bylo to zkrátka boží,skvělý,bombový,neopakovatelný a protože jsem měla v úmyslu rozkecat se o této údalosti krapet víc a nechci, aby z tohodle článku byl zas monolog na ikstou, rozhodla jsem se udělat samostatný ,,report", protože je toho nejspíš opravdu hodně,co bych vám chtěla všechno vyslepičit,takže příští článek bude zasvěcen naší amerciké svaté Trojici a prozatím je to ke koncertu všechno. bylo to náročné,ale stálo to za to.
Poslední týden školy byl ve své podstatě vskutku celkem zbytečný,ale znáte to. Profesoři mají stejně pořád co na práci,dělají si vesměs svoje a vy si to tam prostě musíte odsedět.Pondělí a úterý bylo skutečně takové, na středu připadly třídnické práce.Naše třída nafasovala na příští rok jen 4 knížky,ha! Měla jsem neskutečnou radost,že budu protentokrát ušetřena toho vláčení se s kabelkou napakovanou až k prasknutí. Máme tři matematiky a dějepis,zbytek máme svoje koupené, no a fyzika,chemie a biologie se mě příští rok už netýká,tedy kromě seminářů.Jinak, čtvrťák bude asi opravdu prdelka, už jenom z toho důvodu, že nám po těch třech letech vyměnili profesora matematiky.Ano, nemohli jsme tomu uvěřit, div nám nevhrkly slzy do očí, když nám náš Hory oznámil tuto neblahou skutečnost. Nejdřív se celá třída začala hystericky smát, jakože ,, jo,jasně,dobrej vtip,Radku..." no a pak začaly takové ty plány jakou svrhnout současné vedení apod. Co naplat. Největší sranda je,že tři hodiny budeme mít s jedním profesorem a pak ještě jednu s druhým. Dobrý ne? Však jó. A já se tak těšila,že dám sbohem fyzice a poslední rok na gymplu bude tak sladký. Byl by, i s matematikou, protože Hory je Hory, a Hory mají oči a trapný vtipy. Míňa žádný oči nemá,ten má akorát tak tu svou deskriptivní geometrii.A jógu. A ta mi bude při jeho hodinách k ničemu,pochybuju,že by ji s námi praktikoval místo těch svejch posloupností a derivací a já nevím čeho všeho ještě. Těch změn nás čeká víc,ale další rozčilování nad poměry v tom našem ústavu si nechám až na nový školní rok. Asi chápete,že mě však tato změna velmi zasáhla.V prváku jsme nadávali,že jsme horšího matikáře dostat snad ani nemohli,jak těm jeho výkladům nerozumíme a že si to počítá akorát tak pro sebe a my ty jeho myšlenkový pochody nechápeme a teď? Sbohem můj příteli,jsi jak míč... (to bylo v Manon Lescaut,ne? ,, Sbohem dětství mé, jsi jak míč"...).
Čtvrtek, tak to se celá škola uchýlila do sportovní haly nedaleko školy, aby se vyhlásili nejlepší studenti gymplu,třídní premianti atakdále,no, a tak jsem letos i já byla před zraky všech mých vrstevníků za toho nehorázného šprta a dostala obálku s pěti stovkama a medaili, která mě potěšila víc než ty peníze, protože nějakej ten diplom doma schovanej mám,ale medaili žádnou,tak jsem z toho měla Vánoce :D. Ale tak, bylo to milé. Vtipný bylo to,že jsem přitom neměla na konci plnej počet,ale za dva z fyziky, jenže jsem se během roku prý zúčastnila několika školních aktivit mimo vyučování,což se údajně taky počítá, nakonec třídní ukázala prstem na mě,takže to dopadlo tak,jak to dopadlo:)). To byl tedy čtvrtek a v pátek jsem slavila hned dvakrát, jednak konec školního roku a taky svoje 18. narozeniny. Tak tak. Jsem stará, jsem plně zodpovědná,jsem oficiálně dospělá. Jinak se nic nezměnilo,život jde dál. Sladkých sedmnáct v tahu, nicméně mě pořád může těšit, že jsem ještě náctiletá ;D. Blonďák se mi totiž posmíval, že stárnu,že už nejsem ta křehká patnáctka a podobné kecy, ale já se mu v neděli budu posmívat ještě víc, protože jeho ,,nácté roky" budou tuto neděli jednou provždy sečteny. Ha-ha.Ha. V souvislosti s tímto významným,tragikomickým dnem jsem včera jela zamířila do víru olomouckého velkoměsta, abych mu koupila ten nejsucharštější a nejdražší dárek, který jsem mu kdy nadělila: boty. Nejsou to bohužel kecky, ale za to jsou krásný, nový, modrý, ležérní...doufám,že je bude nosit:D. Co se týče mě,žádnou mega party jsem nepřichystala,pátek odpoledne jsem strávila s babičkou a taťuldou. Hrozně jsem se najedli a měli dobrý čas. Ježiš,ta angličtina. Chtěla jsem napsat,že jsem se měli fajn. Dostala jsem jako tradičně úžasnej domácí dort (aneb Nebíčko v pusince), pár obálek s tučným obsahem, kytičku a čokoládu. V sobotu jsem ,,slavila" doma s Mutti a jejím přítelem,to jsem obdržela sáček Mozartových koulí ( to je taky Nebíčko...), nádherně zbarvenou růži a snad ten nejoriginálnější dárek, náramek a řetízek s přívěskem ve tvaru šnečí ulity,což mě fakt dostalo. Můj pokoj se pomalu ale jistě mění ve šnečí doupě, je to tu samej plž, samá ulita. Někdy všechny ty věcičky shromáždím a vyfotím, pěkně pohromadě.
Prázdniny sotva začaly,takže počítám s tím, že někam s koleginěmi z ústavu zajdu a oslavíme to ještě dodatečně. Těším se na to,až si půjdu někam k baru objednat nějaký alkoholický drink, číšník se mě zeptá ,,A bylo vám už 18, slečno?" a já jen s úsměvem pokývám hlavou. Z rozmaru bych se mohla na oko urazit, že zjevně pochybuje o mé fyzické vyzrálosti.Nebo radši ne;D.
Půl šesté, tak to je zřejmě nejvyšší čas,abych šla spalovat nějaké ty kalorie, ať pak nemusím u vody nadávat, že se jen cpu a nic nedělám. A je to fakt,protože jsem během psaní tohoto článku dorazila poslední Mozartovu kouli. Zítra mě dopoledne čeká druhá teoretická hodina v autoškole a odpoledne po třech letech zavítám k očnímu, jelikož bych uvítala,kdybych měla příští týden v pondělí lekařský posudek pro instruktora a mohla začít první jízdy. Užívejte si léta.
Kroupy v červnu. Nevídané, neslýchané.
Večerní romance v terárku nad talířem okurek.








TOPlist