Říjen 2013

Looking for the autumn shade.

29. října 2013 v 18:53 | Eillienessis |  Moody Status
Aneb První název co mě napadl.
Moji milí, drazí, pozůstalí, dle mého názoru už se nemá cenu vůbec omlouvat, jelikož mi už na ospravedlnění mého nenapravitelného chování došla snad veškerá slova. Ovšem!, nakonec jsem se odhodlala, a tak se vám po sto světelných letech ( haha, to je přece jednotka vzdálenosti, nikoliv času, jdi domů, ty...) hlásím odněkud z hektického konce říjnového podvečera. No dobrá, zas tak hektický není, to bych se tu sotva ukázala. Dnes mi však do karet hrálo to, že mám předposlední (achjo) den podzimních prázdnin a taky skutečnost, že bych mohla dělat milion jiných a daleko prospěšnějších věcí do školy, ale! (další vykříčník? ale no tak, proč?) prostě a jednoduše se mi nechce, tudíž brousím zde. Prokrastinace je ale potvůrka, není-liž pravda?
Prázdniny utekly jako voda, plánovala jsem, kdovíjak se nebudu učit, připravovat si maturitní témata, číst knížky,bla bla, sliby chyby, prázdný slova a skutek utek, nicméně nemohu tvrdit, že jsem nedělala vůbec nic,kdepák. Sfoukla jsem v létě autoškolu a i když jsem jízdy neudělala napoprvé, v půlce září jsem je nakonec přece jen zvládla. Klepala jsem se jako ratlík, sem tam mě moje instruktorka pěkně deptala, sem tam mi můj instruktor dal spoustu cenných rad do života a taky mě dokázal patřičně povzbudit, když jsem propadala panice, že jsem nejnemožnější řidička na zeměkouli;). Tímto bych chtěla všem kteří se na řidičák teprve chystají říct, ať se toho nebojí, a i kdyby pochybovali, že to nezvládnou, garantuji jim, že zvládnou. Opravdu, ty kecíky od okolí typu ,, uvidíš, že to zvládneš, já jsem to taky dal/a..." nejsou jen tak nějaké plané řeči, takže věřte a úspěch se záhy dostaví:). Řidičák mám tedy asi něco přes dva týdny doma, řídit jsem zatím stihla pouze jednou, takže až teď začíná ten opravdový trénink. Tak snad půjde hladce ( no, na tom sněhu možná až moc :)).
To byly tedy moje vyčerpávající prázdniny. Poslední dva měsíce jako tradičně trávím povětšinou v ústavu, a aby toho nebylo málo, tak jsem myšlenkami ve škole v podstatě i každé odpoledne doma. Úkolů je dost, testů možná ještě více.Čtvrťák je ve své podstatě docela nudný. Značná část předmětů nám skončila ve třeťáku, kdybych vám ukázala svůj rozvrh, najdete tam především samou angličtinu,každý den minimálně jednu hodinu, dále češtinu, matiku, němčinu, zsv včetně seminářů a pak tedy nějaký ten dějepis a dvě hodiny těláku, plus já osobně mám dvouhodinový seminář z chemie a biologie, ale to je vážně všechno.Předmětů tedy ,,méně", avšak o nějakou tu hodinu více než předšelý rok, pořád mi však zatím příjde, že třeťák byl vskutku masakr, oproti tomu už je poslední ročník vcelku pohoda, tedy kromě toho, že slovo maturita slyšíte minimálně třicetkrát denně, což ovšem vůbec není stresující, ani trošku. Stres? Co prosím? Kde? ;).
Uff,a to budu za týden dělat certifikát z angličtiny, z toho mám momentálně asi největší ,,strach". Ale co, vždyť nějak to stejně dopadne. Když nejde o život, o co vlastně jde? Tak tak...
Maturitní ročník však sebou přináší i příjemné události, například exkurzi do Prahy, která mě čeká už za necelý měsíc. Na programu máme nespočet galeríí a muzeí a tři divaldla za tři dny. Na ta se těším asi ze všeho nejvíc. Je to minimálně rok, co jsem naposledy viděla nějakou tu pěknou činohru. jen mám trošku obavy, aby to po tom celém dni stráveném na nohou nedopadalo tak, že si tam nakonec půjdu chtě nechtě schrupnout:).
No a kromě Prahy tu budeme mít samozřejmě i maturitní ples. Naskakuje mi husí kůže už jen když to píšu. Při pomyšlení na ten večer cítím strach a vzrušení zároveň, má to být nezapomenutelný den a já doufám, že se opravdu vše vydaří. Prakticky od začátku školního roku zařizujeme pořád něco, máme už objednané šerpy a stužky, a nástup v podstatě také celkem hezky secvičený.Samozřejmě, že to bude ještě spousta dolaďování, ale my jsme velice šikovní;). Základem jsou některé prvky z aerobicku (které budou v těch šatech pro většinu z nás holek pravděpodobně neproveditelné:D...) a při písničce Lady Marmelade se snažit vypadat svůdně a kroutit se jako lehká děva, a nakonec zvládat rytmus.Snad tedy v onen velký den vše dopadne dobře a já si nepřišlápnu vlečku. Nerada bych se válela po zemi před celým sálem:). A když už jsme u těch šatů, tak mám už jedny krásky doma. Jako pravá bárbínka jsem si pořídila ve světlounce růžové barvě,s jedním ramínkem a sukní ke kolenům, která tedy vzdadu přechází přes dlouhou vlečku.Bohužel, nepatřím přece jenom k těm nejvyšším a i s podpatky ji tedy budu elegantně tahat za sebou po zemi jak Popelka (no není to romantické ? ^^) ,nicméně na ten nástup je to docela nepraktické, takže ještě budu muset vymslet, jak šikovně bych ji mohla zašpendlit, abych si ji při těch tanečcích a nakrucování nepřišlápla:D. Chtěla jsem je vyfotit celé, ale nemohla jsem nikde najít žádné vhodné místo, kde by se vyjímaly v dostatečném světle, takže jako fotku přikládám pouze takovou malou ochutnávku, alespoň pro představu.
To by bylo ode mě prozatím vše, chtěla bych přidávat články opravdu častěji, alespoň každý týden jeden, to by bylo ideální, ale znáte mě, nemůžu nic slíbit. Opatrujte se a já se snad brzy opět ozvu:).



Sice jsem se v posledních dnech docela flákala, ale dvě knížky k maturitě za dva dny se také počítají k dobru, ne? Včera Maryša, dnes Tracyho tygr:).


Byla to zkrátka láska na první pohled...
♥.


TOPlist