My best days are with you...again. [the subways]

31. července 2016 v 15:54 | Eillienessis |  Magnetofonová páska

Před měsícem jsem měla možnost The Subways konečně vidět naživo. Po pěti letech, kdy u nás hráli snad 2x (možná 3x), to konečně vyšlo, a přestože jsem si tu skutečnost, že jdu na jejich koncert, příliš nepřipouštěla, po hodině a čtvrt toho hudebního pekla jsem z akce odcházela s pocitem, že tohle si teda sakra! pamatovat budu.

Veškerá skate kultura šla odjakživa mimo mě, na prkně jsem stála jen jednou v životě, a protože jsem z něj během necelých patnácti minut asi pětkrát švácla na zem, rozhodla jsem se přenechat mistrovství v takovém sportu nadanějším, přesně těm, které jsem na open-air fastivalu s více než dvacetiletou tradicí měla možnost vidět. Bylo až s podivem, jak dobře jsem se tam cítila, navzdory tomu, že mě se spoustou z nich deska a čtyři kolečka rozhodně nemohly duševně spojovat. Co se týče hudebního programu, jako ,,předkrm" jsme si mohli vychutnat skutečnou bizardnost v podobě belgické punkové formace, jejímuž frontmanovi kryl (nebo spíše pokrýval?) záda tatér a české Dirty Blondes, o kterých do té doby nikdy neslyšela, a pak něco před devátou už na pódium nakráčeli Billy, Charlotte a Josh. Nejsem si jistá, zda jako první zazněla ,,Oh Yeah" (pravděpodobně ano), protože ze začátku jsem byla v naprosté blažené euforii. Zdálo se mi to naprosto absurdní. Věděla jsem, že kdybych šla čistě na jejich koncert třeba do Lucerny, pravděpodobně bych se nikdy nedostala tak blízko, jako jsme jim byli ten den. Vlastně jsem nikdy nebyla až TAK blízko na žádném koncertě, do té doby. Stáli jsme ve druhé, ve třetí řadě (záleželo na tom,jak moc jsme v danou chvíli skákali) prakticky celou show. Upřímně jsem byla ráda za zařazení i několika písní z nejnovjějšího alba, které jsem sice neměla příliš naposlouchané, nicméně to pro mě byly okamžiky, kdy jsem se mohla alespoň trošku zklidnit, protože jinak jsem byla jako na pružině a pusu jsem nezavřela, jak mocně jsem se snažila odzpívat každé slovo. První půlku ,,With you" zahráli čistě akusticky v pomalejším tempu, což byla na rozdíl od originálu příjemná překvapující změna, ze starších nechyběla ani ,,Mary" nebo LPčková ,,At 1 AM". Na zpáteční cestě metrem jsme je počítali a mám pocit, že 16 songů zaznělo určitě. Musím říct, že se mi hodně líbilo, jak Billy komunikoval s publikem (a to i v češtině), opravdu skoro před každou písní několik slov řekl, ať už se vyjádřil například k tomu, co bylo impulsem pro její napsání nebo vytáhl pár vtípků na bubeníka, bylo to hrozně fajn. Jediný okamžik, který zas až tak úplně fajn nebyl, byla však chvíle, kdy při ,,Turnaround" na zpěvákovo vyzvání ,,let´s go crazy!" M. se slovy že ,,musí", zmizel do útrob toho šíleného roztančeného hloučku, ve kterém několik desítek lidí běhalo pořád (jak jinak než) dokola, a já skoro celé tři minuty někde vzadu v hlavě měla zapnutý pohotovostní režim ,,o ou, právě jsem možná ztratila přítele". Naštěstí se při začátku další skladby zase objevil a já nemusela být svědkem nalezení jeho pošlapaného těla na zdupané trávě.

,,Ok, it´s 10 PM and we are allowed to play only one more song tonight....f**k it, we´ll play two anyway!"
A tak jsme při ,,It´s a Party" skákali, zpívali. Na jejím konci jsem myslela, že už jsem se silami já u svého konce také, jenomže to měla ještě přijít závěrečná ,,Rock & Roll Queen", takže i tu jsem proskákala a prořvala až do poslední noty, no, a protože M. si chtěl zopakovat to skupinové nadšení, tak do toho poga, které opět vzniklo, vletěl znova, ale pro jistotu mě s sebou stáhl taky, asi abych měla další jedinečný a neopakovatelný zážitek, což vskutku byl (a to v pozitivním slova smyslu). Někdy je výhoda být menší, protože vám loket ostatních prosviští nad hlavou a ani vás netrefí. Štěstí. Ano, štěstí, které se dalo polapit, to byl ten večer. Měla jsem velké štěstí, že jsem si užila tak skvělý koncert, s tak skvělými lidmi okolo sebe. Děkuju.

♥.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myantisecretdiary myantisecretdiary | 1. srpna 2016 v 16:13 | Reagovat

Nikdy som nebola na takom "pravom" koncerte. S kamarátmi chodíme občasne na malé akcie, kde príde nejaká skupina alebo tak, takže úprimne a v dobrom (!) :D závidím tento zážitok, už len z tvojho rozprávania by som tam určite chcela byť :) úprimne, tiež by som sa asi bála vojsť do takého náruživého (?) tanca :D ale stavím sa, že zážitok to musel byť poriadny
Anyway, prajem ešte veľa takýchto pocitov :)

2 K K | Web | 3. září 2016 v 11:23 | Reagovat

Moc hezky  napsaný! Jsem ráda, že sis to užila. A Rock & Roll Queen je jediná písnička co od nich asi znám. :D UPS.
Miluju, když hudebníci hodně komunikují s publikem, místo aby jen odehráli svoje a šli do pryč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


TOPlist